CHERY Z MOKROPESKÉ ZAHRADY

  Jednoho dne, konkrétně 18.4.1996, se v jedné chovatelské stanici v Černošicích narodila banda malých kuliček německých ovčáků. Jedna z nich, malá celočerná chlupatá holčička jménem Chery se dostala  z Černošic do Černolic, kde našla domov u mých prarodičů. Mně bylo v té době 10 let, a kdyby mi tenkrát někdo řekl, že tahle černá kulička bude za pár let moje, že bude spát u mé postele a hlídat náš pražský byt, rozhodně bych mu to nevěřila...

  Cherinka celých 8 let spokojeně žila na malé vesničce, na zahrádce u baráčku. V roce 2004, však v krátké době po sobě babi s dědou zemřeli. A nastala velká otázka, co s pejskem??? Po všelijakých hokusech pokusech, kdy jsme se snažily Cherince zachovat prostředí, na které byla zvyklá - to znamená zahradu a boudu - jsme ji přestěhovaly na naši chalupu (kterou jsme měly ve stejné vesnici), kam jsme dojížděly pravidelně každý víkend, krmení a venčení bylo zajištěné od místních z vesnice. Tato situace však nevydržela ani měsíc...ta Cherušky ohromná radost a nadšení, když jsme v pátek přijely a naopak smutek a zklamání, když přišla neděle a my měly odjíždět, nás přesvědčila k tomu, situaci znovu přehodnotit. A tak po rodinné poradě jsme takhle jednou v neděli neodjížděly domu tři holky, ale už čtyři:-). Ano, toho psa, který byl 8 let zvyklý bydlet v dešti, v mrazu, ve sněhu venku v boudě jsme přestěhovaly do bytu 3+1 na pražském sídlišti...měly jsme obavu, jak to bude zvládat, zda nezdevastuje byt. Mamka si vzala týden dovolenou, aby jí pomohla si přivyknout. Ale abych řekla pravdu, obavy vůbec nebyly na místě. Cherinka byla tak neskutečně vděčná a šťastná, že je s námi, na byt si zvykla neuvěřitelně rychle, nikdy nic nezničila, od první chvíle pochopila, že venčit se chodí ven a ne na koberec a nechávat jí doma samotnou nebyl už vůbec žádný problém...takže mámy dovolená ani nebyla potřeba:-)...ten pejsek byl prostě strašně vděčný a šťastný, že je mezi svými...:-)

   A od té doby jsme nebyly doma tři ženské, ale čtyři:-)...Cherinka, díky dědově výchově, zvládala základní povely - jako k noze, sedni, lehni, zůstaň a podobně, takže nebyl problém jí mít venku na volno. Akorát byla nutnost být furt ve střehu, Chery neměla zrovna dvakrát v lásce mladé, běhavé psy a děti, byla to přeci jen už starší dáma a měla ráda svůj klid...ale i přes tuto skutečnost, se mnou absolvovala několik dětských táborů, které proběhly naprosto v klidu a bez problémů, když se ujasnila pravidla a správný přistup...Byl to miláček, o kterém jsem na 100% věděla, že by mě ochránil, kdyby bylo třeba. Svou rodinu milovala a nejradši měla všechny na jednom místě.

  Jak šel čas začaly zdravotní problémy:-(...V březnu 2007 proběhl u Cherinky akutní zánět dělohy, na operační stůl se dostala doslova za pět minut dvanáct...ale všechno dopadlo dobře, rekonvalescence probíhala na výbornou. Přesně o rok později, v březnu 2008, bylo nutné provést další operaci, tentokrát pro nádory na mléčných žlázách, naštěstí 98% nádoru bylo benigní. V prosinci téhož roku se Cherince z nevysvětlitelého důvodu začaly ucpávat mazové žlázy, tvořily se ošklivé hnisavé boláky na kůži, kožní ateromy, které bylo nutné chirurgicky odstranit. Vánoce 2008 s námi naše černá holčička oslavila už bez stehů, ale bohužel s dalšími nalezenými boláky...Dva dny před koncem roku přišla poslední rána - ošklivá směsice záchvatů, které radši popisovat nebudu. Cherinka po nich sama neměla sílu se postavit na nohy a když jsme jí na nohy pomohly, hrozně špatně chodila a napadala na jednu stranu - diagnóza pravděpodobně mozková mrtvice nebo epilepsie...a kdybyste viděli ty její oči...řikaly: "Pomozte mi, já už takhle nemůžu, byla jsem zvyklá běhat, takhle nemůžu žít..."...........Bylo to opravdu těžké rozhodnutí, ale myslím že jsme rozhodly správně...nahoře jí bude určitě líp...29.12.2008...po necelých 13 letech, troufnu si říci, šťastného života naše Cherinka usnula věčným spánkem...v tuhle chvíli se prohání někde nahoře se svými čtyřnohými přáteli a kouká na nás dolů:-)...Cherinko, myslíme na tebe a nikdy nepřestaneme...:-)