Co mě zaujalo...
...při brouzdání po internetu občas narazím na názory, články a informace z kynologického světa, které mě zaujmou ... a tak jsem si řekla, že si je budu shromažďovat na Kessynky stránkách nejen pro sebe, abych se k nim mohla kdykoliv zpětně vracet a nemusela je složitě hledat, ale i pro návštěvníky našich stránek... :o) ...
... doporučuji dokument ...
Před nějakou dobou začal po Facebooku kolovat odkaz na dokument o psech - "Skrytý život psů", až před pár dny jsem se dostala k tomu, se na celý snímek v klidu podívat a pokud se chcete o psech dozvědět ještě něco víc, rozhodně si jej puste. Moc pěkně udělané :-)
Skrytý život psů - v angličtině s českými titulky
14.4.2012
Články Katky Lérlové
... články Katky Lérlové mě vždycky nadchnou, tahle holka umí tak neuvěřitelně pěkně a trefně vyjádřit své myšlenky :-) ... mnohdy jsou to názory a postoje, které mi jsou hodně blízké, určitě někdy navštivte její blog KaTachyon Training . Dnes bych ctěla na svých stránkach upozornit na její dv články, jeden starší a jeden aktuální.
Tím novějším je článek "Není pozitivní motivace jako pozitivní motivace" a tím starším "Dogmata nejsou pro psa" . Oba články určitě doporočuju, mě se moc líbili. A vlastně, prolustrujte celý Katky blog, narazíte tam na spoustu trefných poznámek, zajímavých informací i dobrých nápadů :-)
Jak to vypadá, když pes ví, co znamená slalom
... tohle video se na našem Hafbáckym fóru objevilo už před nějaku dobou a dneska jsem na něj při úpravě stránek znovu narazila a znovu mě vyrazilo dech :-) ... je na něm Lee Windeatt se svými dvěma border koliemi - fenkou Shy a psem Boldem - při tréninku slalomu - není pochyb o tom, že jeho psi přesně vědí, co překážka slalom znamená :-) ... dokonalé ... takže se pohodlně usaďte, kliněte na play a kochejte se :-) ... až se dokocháte, zde odkaz na Leeho stránky ...
Změny v řádu agility ČR
25.5.2011 byl výkonným výborem Klubu agility ČR schválen nový řád, který vyšel v platnost 1.6.2011. Popravdě sousta lidí toto ani netuší a doct často mávnou rukou a řeknou, "já nečet ani ten starej" ... Není potřeba mít nastudovaný řád podrobně od začátku do konce, ale je dobré, mít alespoň přehled, aby byl pak člověk schopný nějaké ty změny postřehnout ;-)
K nejzásadnějším změnám došlo v obhajování a účasti v jednotlivých výkonnostních kategorii.
V kategorie A1 se mohou závodit pouze týmy, které doposud nezávodili v kategorii A2 nebo A3, toto pravidlo platilo a stále platí. Pro přestup do kategorie A2 je potřeba splnit 3 zkoušky na výborně u dvou různých rozhodčích, i toto pravidlo zůstalo. Podle starého řádu vám třetí získanou zkouškou na V začala běžet roční lhůta na přestup - buď jste do A2 mohli přestupovat hned, nebo nejdéle do roka od této poslední dplněné zkoušky ... tak na toto už s klidem zapomeňte, protože právě tohle pravidlo jednoho roku už neplatí a je čistě na vás, jestli a kdy přestoupíte do A2 nebo na věky věků zůstanete v A1. Jestli je tohle pravidlo správné nebo ne se mě neptejte, já si myslím, že úplně šťastné není, ale to nám ukáže až čas.
Kategorie A2 - musíte mít tedy tři zkoušky na V v LA1 a je také čistě na vás, kdy "sem" přestoupíte. Pět zkoušek na V bez trestných bodů s umístěním do 3. místa od dvou různých rozhodčí - tato podmínka pro přestup do A3 zůstává stejná.
A novinka v kategorii A3 - z trojek už se nepadá. Dříve jste museli v A3 obhájit každý rok A3 kartu - což obnášelo alespoň tři zkoušky na V bez trestných bodů s umístěním do třetího místa u dvou různých rozhodčí ... když jste A3 kartu obhájili 3x za sebou, stali se z vašeho týmu A3 šampioni s titulem A3CH. Slyšíte tohle poprvé? Tak to klidně zase hned zapoměňte, protože tohle už neplatí. Podmínky pro přestup z LA2 do LA3 zůstali stejné a jsou uvedené výše. Jako novinka je zrušení A3 karet a to, že z trojek už se nedá spadnout, pokud se sem jednou dostanete, můžete tu zůstat do konce kariéry. Nebo se můžete rozhodnout, že jste přecenili své síli a A3 je na vás moc a můžete se vrátit zpět do A2, je to čistě na vás. Pro opětovný přestup do A3 musíte zase splnit podmínky pro přestup z LA2 do LA3. S tímto novým pravidlem logicky musí být i nová pravidla na získání titulu A3CH, ty najdete v Soutěžním řádu klubu agility ČR - " ...se ve dvou po sobě jdoucích letech umístí v soutěži agility výkonnostní kategorie A3 šestkrát nejhůře na třetím místě bez trestných bodů. Mezi prvním a čtvrtým takto započítávaným umístěním musí uplynout doba alespoň 12 měsíců. ..."
Jsem zvědavá, jak se tyto novinky v budoucnu osvědčí. Celé znění jak Soutěžního řádu tak Řádu agility ČR najdete na stránkách klubu.
Zajímavá videa
...zaujmout a i pobavit :-) ... dneska sem vkládám dvě videa, která mě "dostala"
... to první je z agility, konkrétně European Masters z roku 1989 ... je až neuvěřitelné, jak rychle se tento sport vyvýjí a jde dopředu :-)
...druhé video je z frisbee ... konkrétně z letošních závodů Fun Factory For Frisbee ... Michal Vokrouhlík vytvořil báječné, skoro 13ti minutové, zpomalené video, kde hlavní roli hrají pes, psovod a disk ... je až neuvěřitelné a v reálu sotva postřehnutelné, co psi vynakládají za úsilí pro to, aby talíř chytili ... koukněte sami, stojí to za to!!
Knížky do "psí" knihovničky
Před nedávnem jsem dočetla dvě psí knihy, které se mi moc líbili a rozhodně budou součástí mojí knihovny. Tou první je kniha Stenlyho Corena - Co má pes na jazyku, tou druhou je novinka na českých trzích od Karen Pryor - Svého psa nestřílejte. Obě rozhodně doporučuju k přečtení.
Kniha Co má pes na jazyku čtenářům přibližuje řeč a jazyk psů. Dozvíte se, že se vyplatí sledovat psí oči, že zvuky, pohyb jazyka, ocasu, uší a vlastně celého těla má své konkrétní významy, které je dobré znát a umět "číst" pokud svému pejskovi chcete rozumět. Text je doplněn kresbami, díky kterým si dokážete dokonale představit, co má ten náš chlupatý miláček vlastně na jazyku.
pro ochutnávku malá ukázka:
... všiml si, že děti se dívají přímo na zvířata. Již jsme se vícekrát zmínili, že upřený pohled přímo na zvíře znamená v psím jazyce výhružku, tedy pohled přímo do očí zvířete nutně vyvolá nepřátelské chování. Navíc se děti na psy smály. Ovšem smích, který způsobí zvednutí rtů, zejména široký otevřený smích, pro zvířaza znamená, že na ně děti cení zuby - a to je jasný signál agrese. Typické pro děti je také zvedat ruce nad hlavu a napřahovat je ke psům. V psí řeči to znamená. že se protejšek snaží vypadat co největší a nejdominantnější a vyhrožuje útokem.
V mnoha případech také děti zvedaly ruce s nataženými prsty a ukazovaly na psy, případně se snažili na ně sáhnout. Zkuste si malý experiment. Zvedněte jednu ruku a natáhněte prsty dopředu, potom dlaň obraťte stranou a podívejte se na ni. Vypadá to jako otevřená tlama se zuby. Nyní obraťte dlaň ke své tváři a podívejte se přes ni dopředu. Z psího hlediska to může být nejen otevřená tlama, ale také neobyčejně veliké, dlouhé zuby, které ukazují přímo na psa. To je největší výhružka, jakou můžete v psí řeči vyslovit.
Nakonec po všech těchto hrozivých signálech, se obvykle dítě rozeběhne ke psovi a projevuje rozrušení a nadšení. Naneštěstí je to pro mnoho psů ta poslední příslovečná kapka. Je to znamení, že útok začíná. Pozorujeme-li dětské chování z tohoto hlediska, nemůžeme se divit, že každoročně je pokousáno tolik dětí psy, které jejich rodina popisuje jako přátelské a neútočné. Spíš je skutečně překvapující, že není pokousáno dětí mnohem víc, přestože vydávají tolik hrozivých výhrůžek v psí řeči. ...
Kniha Svého psa nestřílejte není zaměřená vyloženě na psy, jak by název mohl vypovídat, ale je zaměřená na pochopení chování a princip učení - ať už zvířecí nebo lidské. Karen Pryor je velkým zastáncem principů i praktického využívání metody pozitivního upevňování při učení nového chování. Ve své knize přednáší taktiky jak změnit chování domácích miláčku - zvířecích i těch lidských a dokonce jak změtit i to své. Tuto knihu jsem kupovala Verče jako dárek k narozeninám, otevřela jsem jí a řekla jsem si, že si přečtu prvních pár stránek, abych věděla o čem je a jak je psaná - přečetla jsem jí celou a moc se mi líbila, proto se v blízké době chystám do knihkupectví a jeden výtisk si koupim i pro sebe. Nějaký zajímavý úryvek tudíž doplním později ... ;-)
"Pauza jako významný bod tréninku"
To je název článku, který mě zaujal tentokrát. Napsala ho paní doktorka Kateřina Jančaříková a vyšel v nejnovějších Psích sportech (2/2011, ročník 5). Popisuje v něm, jak je pro výkon psa důležitý odpočinek, ať už se jedná o ten aktivní (s psovodem nebo bez psovoda) nebo o potřebu spánku. Přibližuje, jak sestavit konkrétnímu psovi s konkrétní povahou konkrétní výcvikový plán. A jak se může na psovi projevit přepracování.
Vím o několika lidech, kteří by si tento článek měli rozhodně přečíst a minimálně se nad tím, co se v něm píše zamyslet! Článek sem přepisovat nebudu, není ta to prostor ani čas, kdo má zájem určitě ho jednoduše najde ;o)
citace z článku:
"Čas věnovaný hře s psovodem není určen na pilování poslušnosti, v takovém čase by se měl psovod vyvarovat dávat povely"
"Psi, kteří jsou opakovaně vystavovány náročným cvikům bez dostatečné pauzy, začnou dříve nebo později projevovat příznaky přepracování."
příznaky přepracování
- změny v chování, které mohou být pozorovány po nepřiměřené zátěži:
- infantilní chování (návrat k projevům štěněte) - např. pomočování, ničení bot či vybavení kotce
- přeskokové chování - pes místo toho, aby splnil úkol, začne intenzivně dělat něco jiného
- zvýšená agresivita - pes začne útočit na jiné psy, popř. lidi
- zvýšená vzrušivost - pes náhle hůře snáší změnu prostředí, zvuky, světla, nadbytek pachů
- nečekané objevení se tzv. začátečnických chyb - například pes, který již složil několik zkoušek z výkonu, začne mít tzv. šptný zákus při obranách
zdroj: Psí sporty 2/2011, ročník 5, článek "Pauza jako významný bod tréninku", autor PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D., str. 14-17
Zóny 50x a stále poprvé - Katka Lerlová
Ráda navštěvuju stránky Katky Lerlové, její články jsou velmi čtivé, vtipné, ale i poučné...s většinou jejích názorů se ztotožňuju i já...ten její poslední o zónách sem vkládám, je v něm víc pravdy, než si člověk dokáže uvědomit...o nácviku zón toho bylo napsáno a řečeno už strašně moc, na našem hafbáckém fóru na toto téma obvykle proběhne žhavá diskuze, u které se div nepohádáme :o). Vždycky mě pobaví ten, kdo tvrdí, že jen jeho způsob nácviku je ten správný, jedinečný a dokonalý...naopak, vždyť každý pes je jedinečný originál a způsob tréninku se musí přizpůsobit právě jemu ... každopádně, udělejte si obrázek sami :o)
Katka Lerlová - Zóny 50x a stále poprvé
citace:
Jednou z výhod toho, že agility dělá rodina, je fakt, že o něm můžete mluvit od rána do večera a každý vám rozumí. Když jsme ještě bydlely se ségrou v jednom pokoji, tak jsme si dost často na počítači ukazovaly, co jsme zajímavého našly na diskuzích, v článcích nebo na videích. Teď když bydlíme přes chodbu, si posíláme odkazy po ICQ. Nebavíme se jenom o agility, to zas ne. Ještěže každá tu fyzioterapii studujeme každá na jiné škole, jinak by to bylo vážně na pováženou.
Na procházce přišly na přetřes zase zóny a co s nimi. Líbí se mi hrozně DVD, které mi přinesl Ježíšek, protože obsahuje přibližně čtyřhodinový záznam z intenzivky o zónách, kde Amanda Shyne uvádí spoustu tipů a celkem jednoduchých rad, které má ale člověk ve zvyku zapomínat a přecházet jako nedůležité, i když opak je pravdou. Neřeší, jak zónu naučit, protože je mnoho způsobů a je víceméně jedno, jaký člověk použije, pokud výsledek splní následující podmínky: pes ví, jak má na zóně stát/sedět/ležet a umí to předvést na povel.
V Clean Runu nebo naživo u trenérů jsem se setkala s různými způsoby a ty nejlepší k takovému výsledku vedou. Některý pes pochopí zónu snáze jedním způsobem a jinému sedne zase jiný přístup. Teoreticky může člověk navádět psa do pozice i za rukou a viděla jsem i pár psů, kteří se tak celkem slušnou zónu naučili. Ani bych se moc nedivila, kdyby byli psi, kteří zónu pochopí i manuálním rovnáním. Koneckonců se manuálně rovnali i psi k noze a muselo to fungovat, jinak by to nemohla být tak rozšířená metoda. Ale na Wayovi to nezanechávalo sebemenší účinky, takže jsem musela přejít na clicker. A nebo by to možná fungovalo, kdybych uměla lépe postupovat, ale protože pro mně bylo snazší se naučit pracovat s clickerem, tak jsem se vydala touhle cestou a naštěstí úspěšně. Takže při vybírání metody musíte vzít do úvahu dvě neznámé - jakým způsobem nejlépe chápe váš pes a jak umíte nové věci nejlépe vysvětlovat vy. Doporučuji samozřejmě naučit se pracovat takovým způsobem, který by nejvíce vyhovoval vašemu psovi, ale k tomu člověk obvykle potřebuje buď hodně zkušeností nebo dobré trenérské vedení.
Znám metodu, kdy se za zónu dává tácek s pamlsky, aby se pes naučil zastavovat, kdy jsou po stranách zóny zábrany, aby neměl tendence slézat do boku, kdy dává psovod za zónu oblouk, kdy kus od zóny leží míček nebo miska s pamlsky, kdy je pes naučený dotýkat se packou nebo čumákem terčíku (targetu) na zóně nebo za zónou... Teoreticky by se dalo říci, že čím méně pomůcek (oblouk, targety, branky), tím rychlejší je přechod "do provozu", protože u každé pomůcky poté, co získáte správné provedení v její přítomnosti, si musíte vynahradit čas pro upevnění stejného chování i po jejích odstranění. Ale i když člověk nepoužívá pomůcky, nesmí zapomínat na odstranění ukazování, ať už rukama či tělem, protože by pak pes byl schopný dělat zónu, jen když je člověk například dost blízko a stále před psem. Proto se mi využití targetů zdá docela rozumné, pomůže psovi v osamostatnění se. Targety najdete i ve sbíhaných zónách Silvie Trkman, miska, za kterou pes běží dopředu, pomáhá psovi v udržení správného směru. Později je nahrazena překážkou (tunel, skokovka...) a pak je pes učený za zónou zatáčet.
Líbí se mi na DVD od Amandy Shyne, že 2on2off nebo jakákoli pozice na zóně je "target position", tedy cílová pozice, které má pes na povel dosáhnout co nejrychleji, co nejlépe a vydržet v ní bez ohledu na to, co právě dělá nebo nedělá psovod, dokud nedostane povel pro opuštění zóny. Pes tak nemá na "zóně zastavit", nýbrž se dostat do své "cílové pozice". Pokud zvolíte takovou pozici, kdy pes má zastavit se zadníma nohama v určité pozici, sice podle mně není k úspěchu nezbytné, aby cvičil prvky z dogdancingu (couvání, chůze do strany, pivoty na místě, zvedání zadních nohou, lezení zadníma nohama na nějaký vyvýšený předmět ...) pro jejich lepší uvědomění, ale pokud ho to nenaučí dogdancing, bude se to muset naučit tréninkem zón. A zatímco dogdancing můžete cvičit kdykoli a kdekoli, k zóně se většina lidí tak často nedostane.
Nejtěžší, alespoň pro mě, je psa na zóně (nebo u jakékoli jiné činnosti), kterou dělá moc pěkně, pokoušet k chybě neustálým stěžováním podmínek. Je to bohužel nezbytné, protože většina závodů se odehrává v dost náročných podmínkách, a když na ně není pes připraven a neví, jak se s nimi vypořádat, jeho zóny se záhy začnou horšit, jako se to stalo Wayovi.
Trénink zón se neliší od tréninku jiných dovedností - vyžaduje od psovoda dobré plánovací, pozorovací a vyhodnocovací schopnosti, cílevědomost, trpělivost a sebekontrolu. Neznamená to, že by trénink zón nemohl být zároveň sranda, pokud si vyberete metodu, která vás zaujme a bude vás bavit na ní pracovat. Jen nezapomeňte, že žádná metoda není samospasná, a pokud nedokážete sami dodržovat vlastní pravidla, tak je těžko dodrží váš pes.